Historie znojemské country

Že Country and Western Music má svůj domov v Severní Americe, o tom není sporu. Jak je ale možné, že se tak dobře zabydlela i v české kotlině a na Moravě, to je tak trochu záhada, i když snad rozluštitelná.

Tradice českého trampingu, toulek přírodou, táboráků a romantických písní s tím spojených sahá až do období prvních let mezi světovými válkami. Do textů trampských písniček se už tehdy začaly promítat westernové náměty z rodokapsů a posléze i z filmů zobrazujících dobrodružství spojená s dobýváním amerického západu a doprovázená hudbou vstřebávající vlivy přistěhovaleckých skupin převážně anglosaských. Masový vzestup amerického filmu, gramofonového průmyslu a rozhlasových stanic po druhé světové válce zásadně ovlivnil i rozvoj této hudby, které se začalo říkat country & western.

V této podobně se dostala country v 60. letech 20. století i k nám, kde hned nalezla životodárnou půdu v trampském prostředí. Pro další popularizaci tohoto žánru u nás udělaly hodně první country kapely – Greenhorns, White Stars, Bluegrass Hoppers, Colorado, Rangers, Country Beat Jiřího Brabce…, ale také rozhlasový pořad Kniha country music uváděný Mirkem Černým, pražský Folk a country klub a samozřejmě také festival trampských, country a folkových skupin Porta.

Rovněž na Znojemsku, především ve vodáckém a vranovském prostředí, se trampské muzice dařilo, přesto první znojemská country kapela Rafters (to byl původní název, než se museli počeštit na Voraře) nevzešla z něj, byť prvně v tomto stylu muzicírovala u táboráků a na chatách na Vranovské přehradě. Byl jsem tehdy na konci 60. let se svou kytarou u toho a se mnou Jarda „Pytlák“ Říha, hrál na banjo, Rudolf „Rolf“ Kvapil s kytarou a Jindra „Sepl“ Vyhnánek s kontrabasem. O skutečné country jsme tehdy mnoho nevěděli, hráli jsme písničky podle Waldemara Matušky, Jiřího Grossmanna, Rudolfa Pellara a pak také, poměrně brzy jsme si podle originálů vysílaných z rádia a různě sehnaných a zkopírovaných nahrávek začali skládat vlastní písničky. První veřejné vystoupení jsme měli na jaře 1972 v sále Znojemské besedy, v témže roce jsme hráli na Portě v Blansku, na prvním Moravském country festivalu v Brně, na kroměřížské Prizmě jsme už reprezentovali znojemský okres… Žánrově jsme se zprvu snažili přiblížit tradiční podobě country, takzvanému bluegrassu, posléze se přeorientovali na moderní elektrické country a pak balancovali i na hranici country a rocku. Za dobu své, zhruba desetileté existence absolvovali Voraři ročně několik desítek vystoupení na country festivalech, při vlastních koncertech, pro rozhlas nahráli kolem dvaceti vlastních písniček, účinkovali v televizi a v roce 1983 vydali i svou singlovou gramofonovou desku. V kapele v průběhu doby a podle jejího zaměření hráli, kromě zakládajících členů, Michal Malč, Jirka Konvalina, Petr Lobpreis, Zdeněk Přikryl, Jiří Truhlář, Aleš Říha, Jan Pausar, Jan Váňa, Vilda Beran, Ludvík Zelený, Alena Vyhnánková, Jirka Čapoun, Vlastimil Janků.

Na začátku 70. let se ve Znojmě vyrojily další country kapely. Jarda Jeff Pospíchal dal dohromady v kasárnách tehdejší Pohraniční stráže kapelu Zeleňáci. Žáci ještě školou povinní měli skupinu Hastrmani (Vojtěch Obrdlík – banjo, Petr Lazárek – kytara, Libor Pivnička mandolína, kytara, Tomáš Pšenička – kontrabas, flétna, Pavel Mašek – bicí), pro country nadšení studenti gymnázia si říkali Touláci (Vašek Beran – mandolína, Josef Fila – kontrabas, Zdeněk Karšulin – zpěv, Bedřich Moravec – kytara, Pavel Cidlinský – kytara, Antonín Míček – kytara, Karel Richter – banjo, foukací harmonika), pak tu byli Jezdci (Bruno Svoboda ml. – kontrabas, Richard Fiala – banjo, kytara, Václav Jäger – kytara, Václav Jašek – tamburína, flétna, Karel Ludvík – housle), a první mimoznojemskou country skupinou byli Stopaři z Jevišovic (František Malý – kontrabas, Karel Špalek – kytara, Jaroslav Šalamoun – mandolína, Jaromír Mikulík – bicí, Jaroslav Peroutka – banjo, Stanislav Kučera – housle). Takto se všichni aktivní příznivci country sešli v červnu 1973 v Lidovém domě na I. Přehlídce znojemských country skupin. Přehlídka se konala deset let a byla vždy zrcadlem odrážejícím přeměnu kapel, růst jejich úrovně, vznik nových uskupení, zapojení nových hráčů atd. V průběhu těchto let ve Znojmě různou dobu působily kromě jmenovaných country skupiny také Dřevaři (Pavel Novák – steelkytara, banjo, harmonika, Jindřich Dudziak – housle, Stanislav Kuchař – mandolína, Rostislav Vejdovský – kytara, Radomír Fiala – kontrabas), moravskokrumlovský Antik (Miroslav Doležel – kontrabas, Václav Ostrovský – kytara, Josef Diviš – kytara, banjo, Vojtěch Friml – housle, Otto Roider – rytmika, Alena Roiderová – zpěv), Sekáči (Jaroslav Záruba – kytara, Milan Řehák – kytara, Jaroslav Šíma - kontrabas, Vladimír Uherek – bicí), Repetenti (Pavel Nekvasil – kytara, Luboš Wachtl – kytara, Luboš Štric – kytara, mandolína, Marie Boudová – zpěv, Ivo Pavlica – housle), Oktáva z Citonic (Jaroslav Pella – kytara, Vojtěch Fabík – mandolína, Jan Hlávka – kytara, Lubomír Molík – basovka, Pavel Doubek – rytmika) a částečně i Senior Q (Aleš Říha – klavír, Jarda Říha – kytara, banjo, Vilda Beran – zpěv, Vlastimil Janků – bicí). Některé z těchto kapel vydržely rok dva, jiné se jen přeskupily pod nový název, z Oktávy se například takto stali na konci 70. let Farmáři s bratry Fabíkovými, Honzou Hlávkou a Josefem Auerem, podobně z torza Dřevařů udělal Pavel Novák po sedmi letech kvarteto Pancho, kde kromě spoluhráče z původních Dřevařů Standy Kuchaře přibyli dva Pavlovi kolegové ze zlínské vysoké školy – Milan Vaško s kytarou a Luboš Mokráš s basou.

Byla to doba hledání, objevování a překonávání překážek. Nebyly nástroje – pětistrunná banja, dobra se vyráběla na koleně, kytary, foukací harmoniky, struny se kupovaly přes překupníky, stejné to bylo s gramofonovými deskami. Snad i proto se muzikanti nenechávali odradit běžnými problémy.

Některé kapely, které tehdy vznikly hrají dodnes. Je to obdivuhodné. Příležitostně se scházejí ke společnému hraní Jezdci, také Touláci. Největší výdrž má ovšem skupina Květinka, kterou na podzim roku 1976 založil Míša Malč.

Po skončení Přehlídek znojemských country skupin vznikl ve Znojmě nový pravidelný country pořad Westerníček. V něm se v polovině roku 1983 představila znojemské veřejnosti country kapela Vlakvous z Moravského Krumlova (Boris Dostál – basa, Pavel Jonáš – kytara, Oldřich Illek - kytara, Ladislav Kučera – banjo, Vojtěch Friml - housle).

Na začátku 90. let se o vytvoření hudební základny, která by stmelovala znojemské příznivce country, pokusili zbudováním Country Clubu lidé kolem Michala Malče. V té době se zformovaly kapely Havrani (Alan Malč, Vladimír Oulehla, Karel Šlichta, Jan Krejča, Pavel Kolář, Edita Hrůzová), BLaF (Pavel Vittek, Zdeněk Karšulin, Rosťa Havlík, Karel Dvořák, Eva Morysková), posléze folk-trampský Pasát (Tomáš Vocílka – kytara, Karel Šlichta – kytara, Vladimír Oulehla – banjo, Alexandr Radkovský – basa) a také Jewelci. Zakládající trojici Jewelců – Martin Málek, Milan „Bzuk“ Škaroupka a Honza Jeřábek ml. později doplnili sourozenci Konvalinovi, Richard Málek a Petr Straka a také Max Först. Max se svou foukací harmonikou patřil mezi nejvýraznější osobnosti znojemské country. Čas jsme hráli ve dvojici spolu, hrál i s Touláky, Květinkou a Jewelci jsou mu vděční za pozvednutí své hudební úrovně, která je dovedla v roce 2001 až k vítězství na celostátní Portě. Žel Max zemřel velice mlád. Mezi znojemské countrymany se už nevrátí ani kytarista Jirka Jelínek.

Na současné scéně znojemské country se uplatňuje rovněž kapela Paroháči (Zdeněk Novák – banjo, Bohumír Bílek – kytara, Ludvík Zelený - steelkytara, Boris Dostál – basová kytara, Eva Vincourová – klávesy). Jejich repertoár není sice zvlášť náročný, ovšem jejich komediálně laděné pořady s jadrnými vtípky své posluchače mají. Skromnější jsou asi v tomto ohledu Šediváci (Zdeněk „Masan“ Frank – kontrabas, baskytara, Petr Franke – kytara, zpěv, Jaromír Morávek – kytara, zpěv, Mirek Příhoda – tenorové banjo, Jiří Pergler – foukací harmonika, Petr Jaroš – housle, zpěv). Šediváci se časem přejmenovali na Havaj Band
a trochu pozměnili sestavu. Masan hraje na kytaru a zpívá, zůstal hráč na foukací harmoniky Jirka Pergler, basy se ujal Ludvík Leischner, banja Vláďa Oulehla, tím pádem Mirek Příhoda začal hrát na mandolínu a do skupiny přišel ještě kytarista Jirka Koukal.

Přiléhavý název si vzhledem ke zdrželivosti ve veřejném vystupování si dalo trio Občas country, jehož vůdčí osobností je kytarista, banjista a hráč na foukací harmoniku - Jarda „Pytlák“ Říha. Spolu s ním a s playbacky jistý čas hráli Pavel „Cíďa“ Cidlinský na dobro a Jirka „Sorbon“ Řezník na basovku, krátce také kytarista Petr Straka. Pytlákovo „občas“ může trvat i několik let, alespoň podle toho, kolik času uplynulo od jejich posledního koncertu k vystoupení dalšímu, které se uskutečnilo na počátku roku 2013. To ovšem v pozměněné sestavě. Sorbona nahradil basák Honza Jeřábek st. a nově přibyl zpěvák Vilda Beran.

Bohužel došlo i k rozpadu nadějné kapely Jewelci.

Při pokusu o znovuobnovení tradice Přehlídek znojemských country kapev v roce 2010 se objevily zcela nové country formace vzniklé na prahu nového milénia – citoničtí S. A. M. CI.

Spíše trampsky laděná kapela Šero ze Šemíkovic (Josef Kopeček – kontrabas, zpěv, kapelník, Standa Drápela – banjo, foukací harmonika, zpěv, Jaromír Iran – housle,zpěv, Pavel Koudelka – mandolína, kytara, zpěv, Ondra Doležal – sólová kytara,zpěv, Vojta Traxler – 12tistrunná kytara,zpěv).

Leckde je v programech uvedena i moravskokrumlovská kapela Vlakvous.

Na začátku roku 2013 přišla neuvěřitelná zpráva od Květinky. Po 37 letech přestal s kapelou pravidelně vystupovat její zakladatel, kapelník a banjista Michal Malč.

To, že hudba s kořeny country na Znojemsku existuje i po půl století, že stále nachází své publikum, že to nebyla jen přechodná módní záležitost, jak to někteří chtěli vidět, to je dobré. Přesto nynějšímu country dění možná chybí akce, při nichž se kapely konfrontovaly, snažily se jedna druhou něčím přetrumfnout, ale přitom táhly za jeden provaz. Současným kapelám, zdá se, vyhovuje, že si každá našla prostor pro své uplatnění, nekříží si cestu, možná se i zkomercionalizovaly víc, než je zdrávo. Až další desetiletí ukáže, zda to k přežití stačí.

Jiří Roupec